ModráKočko,

nepřečetla jsem úplně celou diskusi, takže nevím, jestli už to tady nezaznělo, ale nejsi náhodou jedináček? Myslím, že jedináčci to mají v podmínkách velmi silné a proklamované "jednotné fronty" rodičů těžší, protože jim chybí jejich přirozený spojenec, nějaký ten brácha nebo ségra (navíc mám pocit, že na dvou a více dětech rodiče postupně trochu ztrácejí energii "furt vychovávat" a obecně nechají děti víc dýchat). Taky je něco jiného, když jsou rodiče jednotně benevolentní, a něco jiného, když jsou jednotně příliš přísní, v tom se může dítěti fungovat docela obtížně.

Dva zásadně důslední a přísní rodiče - to měly moje sestřenky a blbě se mi v tom dýchalo i jako návštěvě. Nedalo se tam na ničem domluvit, rodiče měli názor vždy hotov a společný a přes to vlak nejel. Jenže sestřenky byly dvojčata, tak měly aspoň kvalitní spolčení jedna s druhou

V principu ale myslím, že problém tam byl ani tak ne v jednotnosti, jako v tom, že se názor vyjádřil hned a jednoznačně a děti fakticky neměly prostor pro domluvu, vysvětlení svých postojů, že jejich názoru a argumentům nikdo nenaslouchal.