ja teda na tabory jezdila a uz za me se navstevy nedoporucovali. A existovaly jen pevne linky.
Vzdycky tam bylo par deti, co si vecer povsteskly, ale pres den na svuj stesk ani nevzpomely.
Me se tam jednou stal i nepekny uraz, mamka dorazila jeste vecer a ja ji sdelila, ze zase muze odjet, ze domu nejedu. Mela jsem tu nejlepsi peci, lezela jsem na marodce /spis na kryte terase a sledovala cele deni v tabore/ cely tabor kolem me hopsal, a vsude me nosili
...a fakt jsem domu nejela....
Ale ted jsi mi pripomela me sourozence. Byli jen jednou. Nebyli nikdy druzici, vystacili si sami a o tabory moc nestali. Ale mamka jim posilala kazdy den pohled s nejakym pohadkovym motivem. I to jim pomohlo k preziti a bez place.