V nedávných letech jsem měla nesčetně příležitostí setkání s lékaři a lékařským personálem a nemám snad ani jednu připomínku. Když někdo nebyl přímo naladěný, tak jsem se na něj usmála a ledová tvář zmizela. Opravdu nemám jedinou připomínku. Příbuzná je na invalidním vozíku, podrobila se hodně operacím páteře a lékaři byli špičkoví. Štěstí? Možná.

Já ale ani z okolí moc nevím o nějakých stížnostech na doktory...

Nyní, když mám čas na sebe, vyřizuji resty, které jsem na sobě "napáchala", když jsem měla jiné starosti a ani v mém případě si nemůžu stěžovat. Připomínky občas mám k prostředí a vybavenosti, ale to si nechávám pro sebe.

Moje spolužačka a nejlepší kamarádka žije v zahraničí. Když otěhotněla, byla v péči českých lékařů. Pořád říká, že neví, nač si ty češky stěžují. Pozornost a péče o nastávající matky je, i oproti vyspělejším zemím, na velmi vysoké úkorvni.

Nestěžuju si, ale já jsem obecně nestěžovací tvor. Až tím lezu lidem na nervy