Poslední dobou to dělám tak, že situaci nějak sama v sobě promyslím, pak to s dítětem rozeberu a dojdeme do různých možností (někdy až krajností), některé, které si "ono" neuvědomuje, vylíčím a vybarvím já...pak nastíním naše možnosti a preference, nechám to chvíli vyhnít, aby si to promyslelo samo.

Ale konečné rozhodnutí bude určitě na "dítěti" s tím vědomím, že pokud si jde na rok "hrát", příští rok už možná nebudeme chtít její aktivity platit....
Nevím, co praví zákon o vyživování (na zákon u nás zatím nedošlo), pokud dítě studium přeruší, ale dala bych mu jasně najevo, že můj názor je takový. A mám právo mluvit do svých financí...a "dotací" a investovat je tam, kam chci.

Asi ji ta vysněná škola zas tak moc nebrala...když váhá....a vlastně kdoví, co je pro ni správné. proto bych ji nechala se rozhodnout samotnou s tím, že si bude sama nést následky svého rozhodnutí, už holt není malá.

A třeba se ještě rozmyslí jinak, když nebude cítit žádný tlak zvenčí