No jo, neúnavně a věcně jsem argumentovala, sdělila jsem jí (aby tatínek nebyl za jediného zlosyna v rodině
), že to považuji za její rozhodnutí, ale výrazně se mi to nelíbí. Argumentování s ní je na houby, měla by být právník, tím by se jistě uživila skvěle.
Mám tvrdohlavé dítě. Zítra má schůzku s tatínkem.
A už teď přemýšlí, kde splašit ty peníze, co jí kvůli zastaveným alimentům chybí. Vzhledem k tomu, že si dokázala vyjednat to stipendium, obávám se, že něco vymyslí, je organizačně velmi zdatná.
Nu což, řekla jsem jí svoje, řekla jsem jí, že to neschvaluji (ale peníze mnou k tomu vyčleněné teda zůstávají), nicméně to budu respektovat, neboť je dospělá a rozhodnutí je její.
Jsem z toho trochu na nervy.