Pod to se podepisuju. Já původně jela ven jen na brigádu, mezi střední a nástupem na VŠ. Po 14 dnech jsem věděla, že do školy nenastoupím, ač mě to stálo hodně úsilí se tam dostat. Tři měsíce se protáhly na dva roky. Naše tenkrát mohlo trefit, ale nerozmlouvali mi to.
Ten pobyt byl pro mě stěžejní, jazyk jsem se naučila tak, že díky tomu jsem se uchytila a nasměrovalo mě to v životě úplně jinam. A jak píše Kopretinka, ten pocit se o seba sama postarat je k nezaplacení.
Ještě jeden podstatný faktor a to finanční, jako dnes si pamatuju první, ještě brigádní výplatu, to se mi protočily panenky. Myslím, že tolik tenkrát nebrali ani naši dohromady.