Každé dítě s autismem je jiné. Ale dobré publikace pro školní a mimoškolní pracovníky vydává nakladatelství Pasparta, jsou to i takové stručné základní brožury.
Moje dítě s AS na tábory jezdilo, protože na to, že je autistickej, je dost kolektivní a bavilo ho to. Poprvé jel s asistentem, pak řekli, že žádného nepotřebuje, a jezdil sám, s tím, že kdyby byl problém, tak pro něj přijedeme. Ale vždycky jsem na diagnózu upozorňovala předem a psala takový manuál: co mu vadí, jaké zvláštní věci dělá atd. Ale jednou jsem jela coby rodič s dítětem na komerční lyžařský pobyt s výcvikem - částečně to bylo jako tábor a částečně pro rodiče s dětmi, a já tam tehdy byla náhodou jediný rodič. Byl tam jeden chlapeček, který měl evidentně nějaký problém, určitě ADHD, ale nejspíš i PAS, a bylo mi ho hrozně líto. Narážel v kolektivu a ti vedoucí se vůbec nesnažili mu to nějak usnadnit. A oni měli sklon zapomínat, že tam jsem (jako rodič), takže jsem viděla zblízka, jak to na takových táborech chodí. Utvrdilo mě to v tom, že na komerční tábor s úplně cizími lidmi bych dítě v životě neposlala. A poslat bez upozornění dítě s diagnózou, to mi připadá kruté jak vůči tomu dítěti, tak vůči vedoucím.