Ale já mu jeho kamarády neberu. Ať si s nimi jde, kam se mu chce. Ale víš on byl napřed domluvený se mnou, že někam zajdeme a jen jsem se otočila, domluvil se s nimi a místo aby se mi omluvil a řek, hele nezlob se, změna plánu, jdu s nimi, tak mi skoro vynadal a řek, že jestli chci, mohu jít taky. Šla jsem na patnáct minut, všichni tam na mě měli kecy, tak jsem odešla. A místo aby kamarád uznal, že přestřelil, že když se s někým domlouvá nemá se na něj vykašlat, tak mi ještě vynadal. Já ti nevím ale já jsem ho nikdy neuzurpovala, jasně jsem mu řekla, že pokud se s nimi chce stýkat, je mi to jedno, já vím, že nemám právo mu nic zakazovat. Jenomže on si vzal do hlavy, že já se s nimi MUSÍM za každou cenu bavit a pokud ne, tak prostě mám táhnut. Tisíckrát jsme mu vysvětlovala, že na společné akce s nimi nepůjdu, nepochopil nikdy nic, jen vyčítal. Já mám snad také právo říct s kým se budu a s kým se nebudu stýkat. On ať se s nimi stýká dosyta. Teď mě ale zamrzelo, že původně jsme byli odmluvení spolu, že si půjdeme sednou někam a on mi hodinku před začátkem akce volá a jen tak mi oznámí hele já jdu jinam s partou a když se mi to nelíbí, ještě málem dostanu přes hubu. Tohle mě štve.