nesnáším lidi, co se ke mně přibližují blíž než na vzdálenost napnuté paže (nejlépe napnutá paže u obou navzájem)... blíž smí jen přímá rodina, širší rodinu strpím, ale jen nerada... vadí mi notoričtí olíbávači, otlapkávači a objímači... nejvíc jsem trpěla v těhotenství, kdy i cizí lidé (třeba ve výtahu) měli potřebu mi hladit břicho (copak těhotná ženská je budha?)... ale taky si uvědomuju, že jsem v tomhle směru lehce vadná, vadí mi třeba i cestování v mhd, pokud si nemůžu sednout, dělá se mi špatně už jen z těch spolucestujících, takže v prázdné tramvaji klidně stojím i půl hodiny, ale v plné se snažím sednout i na deset minut