Alespoň tři roky s dotyčnou chodit, aby se poznali? To, myslím, po třicítce není třeba. To nejsou studenti bydlící na kolejích. Můžou přeskočit dva roky randění a sobotní kina a zkusit spolu žít dřív. Manžel začal u mě bydlet víceméně z praktických důvodů, jelikož jsem bydlela v místě našeho zaměstnání a on dojížděl, ale po tom roce jsme, myslím, měli jasno. Co se mnou udělají poporodní hormony, nevyspalost atd. zjistil sice až po zhruba třech letech, stejně jako jak daleko jsem schopná dohodit pečeným kuřetem, ale už byl dostatečně zocelen, aby to ustál. A to jsme spolu začali bydlet, když jemu bylo 24 a mně 27.

Ano, dnes poprvé dám Monty za pravdu, když uznám a přiznám, že jsem měla štěstí, a to veliké, že v tomto případě neplatí nějaké "svého štěstí strůjcem", stejně jako fakt, že naše děti měli štěstí na tátu.