Souznění je asi silné slovo, ale máme se rádi, pomáháme si. I když třeba brácha je hodně jiný (samorost, hodně pozér) než já (trapně rodinný typ, nerozhodný), ale jsme hodně ukecaní, stejné smysl pro humor. Sdílíme svoje radosti a starosti, pomáháme si navzájem, rozdělujeme si opatrování momentálně o otce, který zas skončil v nemocnici minulý týden
.
S mámou mám krásný vztah, stejně tak s tchýňkou. Spíše kamarádský, hodně si voláme, protože nás dělí všechny celkem dost km. _Tím, že jsme si vzácnější, když se vidíme, nekazíme si pohodu nějakými pseudospory.
Mimoň je pro mě švagr (svým stylem života), ale i s tím vycházím v poho. Hodně mám ráda i sestřenice a bratrance s rodinami od manžela. Vídáme se často a umíme se pobavit a nelézt si na nervy.
Já spíš mám pocit, že nejsem moc konflitní, nemám problémy vyjít s někým, pokud to opravdu není silná káva. Respektuji to, že to má někdo jinak, nenutím svůj pohled na život a svůj styl života jako jediný správný, takže v tomto to mám jednoduché
.A mám štěstí, že mě taky berou všichni vesměs jaká jsem. O tom asi ta rodina je.