Pokud bych měla pocit, že k tomu MUSÍM něco říct, asi bych to pojala jako opatrný rozhovor, v jehož průběhu bych si vyhodnocovala, jak daleko se můžu pustit.

Umím si přestavit, že bych se společensky a s úsměvem zeptala, zda nemá obavy z toho fofru, v kterém se to odehrává. Pokud by to rázně utnul, věděla bych, že dál není vhodné se pouštět, a ustáli bychom to oba bez nějakých dlouhodobých následků. Pokud by byl přístupný k rozboru pocitů a plánů, mohla bych říct víc a pustit se dál.

Je to akce pro sociálně obratné a taktní jedince, takže zvaž svoje reálné možnosti a schopnosti.