Můj největší zážitek v dětství? Bezpochyby moře. Každé září jsem záviděla spolužákům, kteří barvitě líčili dovolené u moře v Jugoslávii. Velmi jsem toužila se také k moři podívat. Když mi bylo 12 let, konečně jsem se dočkala. Jedeme k moři! Tak jsem prvně stála na břehu moře - ve Warnemünde, na břehu Baltu. Ač červenec, bylo zataženo, fučel ledový vítr, obloha i moře byli šedivé a po pláži se váleli špinavé chaluhy nebo něco takového. Koupalo se jen několik nahých východních němců, my jsme byli ve větrovkách. Dodnes si pamatuji, jak mi hlavou běžela myšlenka - TO BY MĚ ZAJÍMALO, CO NA TOM MOŘI VŠICHNI MAJÍ!
Kolik to stálo netuším, byla to odborářská rekreace s ubytováním a stravou za hubičku, jen ta cesta byla daleká, ale němci tehdy zase měli laciný benzín. Celkově to tehdy naši hodnotili jako levnou dovolenou.