Když jdu s dětmi, celkem se zvládnu přetvařovat, že se psů neděsím, a klidně kolem psa i projdu. Když jdu sama, raději obejdu jdu jinou ulicí než abych šla kolem psa. Psi to cítí, útočí na mě. Extrémně ti malí ratlíci a srnčí pinčové jsou vysloveně agresivní. Majitelé je musí pevně držet, jak na mě zuřivě štěkají a snaží se vytrhnout. Jedna paní se mě dokonce ptala jestli jsem mu něco neudělala. Já? Já, která jen přemýšlím, jak ho zdálky obejít a jestli je to vodítko opravdu zasekávací?
Jestli to syna omezuje, zkus najít dobrého psychologa a projdi to s ním sama bez syna. Mě neomezuje můj strach, mě omezují psi.