Ve čtvrtek nám definitivně potvrdili, že můj milovaný muž nebude moci mít vlastní děti. Pereme se s tím, jak se dá, víc je to asi líto mně (i když do hlavy mu nevidím).

Co teď? Děti chceme. Přišlo by mi spravedlivé, kdyby se použily dárcovské buňky z obou stran, dítě prostě nebude geneticky ani jednoho z nás. Takový zákrok je ale ještě o chlup komplikovanější, než přijetí pouze dárcovských spermií, ať už "obyčejnou" IUI nebo pak při IVF.
Mám prostě pocit, že po mně nemá potomek co zdědit - žádná úchvatná krása, genialita, jazykový, sportovní či hudební talent, naopak jsem jako dítě byla asi dost k nevydržení (dnes už jsem jen tvrdohlavá, jako malá jsem byla příšerně umíněná).

Na konzultaci jdeme za tři týdny, potřebovala bych si do té doby nějak utřídit myšlenky.

Chtěli byste dítě, které bude jen z poloviny "vaše", nebo když už tak už a rovnou celé "cizí".

Díky.