daleko více pro děti je ten, kdo je vychovává a ne ten, kdo je zplodí.


to je absolutní pravda :)

na druhou stranu aspoň některý vlastnosti je dobrý znát, snadněji se vychovává dítě vlastní (asi aspoň částečně, zpoloviny), než dítě úplně cizí - ale jde to taky, jen na něm člověk možná vidí víc chyb, snad proto, že jim tak úplně nerozumí, zato chyby vlastních dětí jsou z poloviny moje a z druhé poloviny je chápe manžel

ale výchovou se ovlivní tak strašně moc, že bych se nebála ničeho, ovšem nenechala bych si vzít možnost být s miminkem od narození a i když jsme těhotenství nikdy nevnímala jako něco příjemnýho, tak i to mi potřetí strašně chybělo, už kvůli hormonům, který se přizpůspobí novýmu stavu po porodu, kojení, no prostě všechno - přijatý dítě nenakojíš (teda asi, většinou, nevím)
vztah se vyvíjí už během těhotenství a když bude miminko aspoň z poloviny vlastní, bduete k němu mít už od začátku jiný vztah než k úplně cizímu, šla bych do toho s maximem "vlastních zdrojů"