Kamarád je kamarád, nezáleží na tom, jak často ho vidím. Blízkou kamarádku vidím často, tak nějak spolu prožíváme náš život, pak mám kamaráda, se kterým je zkrátka sranda. Když ho vidím, tak se pořád smějeme a pak mám kamarádku, kterou vidím cca jednou do roka, bydlí daleko, voláme si, když je krize, když se vidíme, tak jsme od rána natěšené jak blázni, manžel nechápe, jak se od rána úplně třesu nadšením, že jí uvidím a to samé u ní doma. Pak jdeme ven a celý den mluvíme a mluvíme a pak mám kamarádku v zahraničí, píšeme si dopisy (papírové) a když tam přijedu nebo přijede za mnou, navazujeme na hovor jako by byl přerušen před minutou. Ostatní jsou spíš známí, ale fajn.