Ruth, do jesliček chodila nejstarší dcerka, fakt to jinak nešlo, pokud jsem chtěla dodělat školu.
Nebylo východisko, babička si sice chtěla vzít na určitou nezbytnou dobu naplacené volno, ale nesměla.
A já, abych mohla školu dokončit dálkově, musela jsem nastoupit do práce kvůli praxi.
To jsou věci, které už spousta lidí nepamatuje, prostě se muselo, nesmělo, výjimky moc nebyly.
Nešlo to - kult matky a dítěte začal až potom, u nás ve škole bylo těhotenství studentky spíš stigma.

A to ani nemluvím o mém dětství, kdy šla mamka do práce za 6 týdnů...

Ovšem věděla jsem, že další dítě do jeslí už nedám za žádnou cenu.

I já jsem vyrostla v době, kdy se muselo a nemohlo, kdy to pozitivní bylo normální a za nežádoucí se trestalo...taky mě to určitým způsobem poznamenalo...ale já si teď vážím všeho, co MOHU (a nemusím).

Máme jakoby dvoje děti (2x2) s 12ti a patnáctiletým rozdílem...tu první "sadu" jsme vychovávali úplně jinak (dost podle naší výchovy), ale ony se narodily ještě za totáče, oba.