Kudlo a píšu něco jiného?

Jo, smutné to je, přišla jsem do manželovi rodiny s tím, že když se budu slušně chovat k lidem okolo, tak spolu přece jako dospělí, rozumní lidé nějak slušně vyjdeme.

Smůla - neměla jsem zažité stejné vzorce chování jako oni, tím pádem jsem se zařadila do nižší kategorie.. i kdybych si dala nohu za krk, tak s tím nehnu. Trvalo dlouho, než jsme se s tím vyrovnala, jak jsem psala, vztahy formální a celkem klidné ( v současné době) nikoli srdečné. Děti proti prarodičům neštvu, naopak se snažím, aby s nimi vycházely, ale ne na úkor mého duševního zdraví.

Moje matka si prošla něčím velmi podobným se svou tchýni, až když jsem byla dospělá, tak mi vyprávěla, jak věci ve skutečnosti vypadaly - a do dneška svojí matku obdivuji, že před námi, vnoučaty, na babičku nenasazovala a nesnažila se nějak přerušit naše vzájemné vztahy.