Moje tchyně to nikdy takto otevřeně nepřiznala, ale mezi řádky se to vyčíst dalo. Mazácký komplex. Když já jsem musela držet hubu a krok, tak ty taky budeš! No, nebudu. Po deseti letech jejího stupňujícího se neomaleného chování jsem se s ní přestala na rok a půl stýkat a pak jí řekla hezky od plic svoje. Včetně toho, že ke mně se bude chovat slušně, nebo vůbec nijak. Bylo to kdo s koho. Buď dát prostor její histriónské a manipulativní povaze, nebo chránit svoje duševní i tělesné zdraví. Vybrala jsem si sebe. A udělala bych to znova. Nejsem zastáncem "vnitřního odstřihnutí se" za současného pouštění jedním uchem tam, druhým ven (protože jde o člověka o generaci staršího a já přece byla vychovávaná ke slušnosti a úctě ke starším), ale ostrého vymezení se.
Mmch. jsem toho názoru, že "starší" nerovná se automaticky "hodný úcty".