Mam velmi velmi podobnou matku. Zatim tedy zije s otcem (ale ten to dlouhodobe tezce nedava) a je relativne zdrava a samostatna, ale desim se toho, co bude. Radu bohuzel nemam, ja se ze vsech sil se snazim zachranovat predevsim vlastni dusevni zdravi a integritu vlastni rodiny pred zachranou matky, ktere "ublizuje" cely svet. Ale obcas me to take radne semele. Nekolikrat jsem se sem chystala take napsat, ale za a) bylo by to na roman, za b) kdyz opadnou nevetsi emoce, tak me to vzdycky prejde, za c) mam pocit, ze bych byla uklovana, protoze si za to prece muzu sama... a za d) bojim se, ze uzitecne rady by se mi de stejne nedostalo. Ani ja ji pro tebe moc nemam, naopak jdu si procist, co ti ostatni radi. Ja bych ti poradila hlavne: Starej se hlavne, at to nesemele tebe! Sdilej starosti s kym to jde, deleguj povinosti, co to jde, neboj se sve sluzby nahradit placenymi. A hlavne matciny vycitky a manipulace si nepripoustej! V nejhorim omezit kontakty, alespon na cas. Drz se!