Souhlasím.
Mám takovou babi, přičemž náš vztah se za posledních několik let výrazně změnil. Dřív to bylo šílené a jediné, co pomáhá (a co mně reálně pomohlo), je změna mého postoje, na kterou reaguje i protistrana (i když stále zkouší původní modely, ale čím dál, tím míň).
A teď prakticky: prvním krokem bylo uvědomění si, že její názor na mě a její rady pro mě nejsou vůbec relevantní. Dalším krokem bylo, dívat se na scény, které předvádí, jako na scény např. malého dítěte v období vzdoru - prostě ji nechat vyvztekat a zůstat nad věcí. Kromě toho jsem ji občas musela slušně utnout, když mi její řeči byly hodně nepříjemné - prostě ať přestane, že už to nechci poslouchat. Díky tomuhle se její chování ke mně výrazně zlepšilo.
A pak to ještě pokračuje. Myslím si totiž, že naše babi ráda poroučí a kritizuje, protože strašně touží po uznání a chce být ještě co platná. No a já jsem v poslední době začala pronikat do šití, přičemž naše babi je prvorepubliková dámská krejčová. Vyptávám se jí proto na fungování šicího stroje, druhy látek, fígly při šití, ..., a ona mi nadšeně radí a neustále mě chválí. Je při tom úplně rozzářená, opravdu si ty chvíle obě užíváme.
No a poslední věc - začala jsem babi poprvé v životě opravdově objímat a dávat jí pusu. Díky tomu začínám věřit v "sílu objetí", ten efekt pozitivní předané energie je fakt poznat.
Výsledkem toho všeho je, že se na setkání s ní těším (což je v minulosti něco nepředstavitelného).