Vždycky mi bylo podezřelé, že se od sportovců očekávala vyšší morálka než, řekněme, od pošťáků. Proč jako?
Od sportu očekávám zábavu pro ty, které to baví.

Ve světě, kde fotbalista vydělá za své patnáctileté angažmá tolik, že by to stačilo na celý život všech jeho spolužáků i s rodinnými příslušníky, fakt řešíme, jestli měl někdo někam doběhnout, když se mu nechtělo?

Bylo by mi naopak proti srsti, pokud by ně nějaký vyklusávač stavěl do pozice maratonského běžce, co tedy doběhne a zemře.

Nic proti sportovnímu romantismu ála Emil Zátopek, ale já to prostě nemám. A jsem velmi opatrná s nějakým nadšením pro vítězství národního týmu, člověka to sice někdy chytne, ale pak mu dojde, že svou podstatou to je snad, pokud nechceme válčit, za námi.
S pádem železné opony pro mě přestali mít boje proti Rusům drive a od té doby občas fandím jednotlivcům.