Tak podle mého na kanadské žertíky s dojetím a slzou v oku vzpomínají především ti, kteří je prováděli. Ti, kterým se děly na to asi nějak nostalgicky nevzpomínají, spíš jako na pěknou trapárnu. Jako občas se tomu dalo zasmát, pokud to bylo ještě tak nějak v normě, ale většinou se potom ten poskytovatel žertíků spíše vyžíval ve své vtipnosti a nepostřehl, že už to spíše vadí, než aby to bavilo...