neprovozuju, ale jako dítě a puberťák jsem jich zažila mnoho, pár skvostných jsem vymyslela a pár jich schytala. Byla jsem ten hajzlík, který vymyslí něco geniálního, ale dotáhne to do reality někdo jiný, kdo to pak schytá.

Předmětem zábavy býval ve škole často termix či kyselé mandarinky a co s tím... Nebo když jsme fasovali reklamní tampony a vložky (nechám na vaší fantazii, co s tím šlo všechno dělat)... U těchhle spotřebních věcí jsem moc nefigurovala, odjakživa nemám ráda plýtvání. Ale někde na někoho bafnout, to zase jo. Na táborech bývalo běžným žertem přibalit někomu do batohu kámen či kus dřeva. nebo umístit batoh na nějaké zvláštní místo, svázat tkaničky či dát před vchod od stanu kopřivy a šišky, polévat se vodou, atd..

S manželem se často lekáme tím, že jeden čůrá a druhý hlídá a hlásí, že se blíží nějaká (fiktivní) skupinka lidí, či se naoko vítá s nějakým kamarádem, aby čůrajícího znejistil. jo. asi jsme furt puberťáci, ale děláme to z lásky.