Tak toto beru jako frázi - řeknu klukovi: jsi normální? A on na to: NE. A směje se. Já na to: no, to vidím. A zasměju se taky. Čímž samozřejmě nechci říct, že je blbej a on tím taky určitě nechce říct, že je blbej.
Jestli jsem normální, nevím, asi ne...to bude tím, že nevím, co to je
. Jsem slušný člověk, který se tak nějak standardně chová, není nijak výstřední, děti to samé, mám dobrou práci, hodného chlapa, děti se dobře učí, zdraví sousedy
- možná v tomto jsme normální.
Psychologické rozbory veškerých frází si ale pro sebe nedělám.
Odpor ve mě vzbuzují vulgarismy směřované k dítěti a násilí, což je, myslím si, normální
.