Vysvetlila bych synovi, ze od takovych lidi je dobre se emocionalne odstrihnout. Pratele se chovaji tak, ze jim neni potreba odpoustet. Neni treba verit nikomu dvakrat, zivot se tim dost usnadni, protoze se predejde opakovanym zklamanim.

Jsou proste lidi, co maji uroven a povl, co tu uroven mit nikdy nebude (jako nekdo, kdo vymysli takove ponizujici traparny).

Zrovna tento tyden jsem s detmi probirala udalost, ktera se stala mne pred 30 lety a muj pohled na provinilce i celou situaci se s odstupem casu nijak nezmenil.

S matkou bych situaci neresila, nemam potrebu vychovavat cizi deti, dite me kamaradky by takovou vec neudelalo a znamych clovek potkava a ztraci mraky tak nejak cestou.... byla by mi jedno.