jo, voda v gumových štuplech od židle, tu jen zlehka na ně položit. Učitelka dosedla, voda vyšplíchla. houba a křída vstrčená pod zadek, odsunutá židle... To byly běžné vtípky kluků.
Můj otec si nechal od nějakého známého natisknout kartičky s textem "Od doby, kdy byly vynalezeny peníze, nemusíte mi za moji práci děkovat." Nějaké jsem mu uzmula a pak to dávala děckám ve škole. Jeden spolužák to předložil třídní, když umyl tabuli. Tenkrát se málem počůrala.
Děcka mi jednou notně zauzlovali boty se spolužákovými, jemu ujel autobus, tak jsem s ním čekala hodinu na další (což nás spíš potěšilo)
Vychytané žertíky vymýšlela mamka. Na intru holce, která měla rande, vždycky přichystaly nějaké uvítání, např. odstranily prostřední matraci, místo ní daly lavor s vodou a na to naply prostěradlo. Vedoucímu v práci šouply s kolegyněmi do kanclu bonbonieru, ten ji vzal domů manželce. Ženské ji ovšem opatrně vysvlékly z celofánu, bonbony vyměnily za prezervativy a zas to dokonale zabalily....
Spolužáci na gymplu odnesli učitelce malucha (polský fiat) mezi dva stromy, manévrovací prostor vpřed i vzad tak 20 cm. No, hleděla teda