Mně se ta soustřeďnost hodně zhoršila v posledních letech, co jsem s dětma doma. Ty roky nevyspání, únava a neustálá nutnost sledovat je, na to má strašný dopad. Manžel na mě mluví a já to ani nevnímám, to neustálé zapomínání, proč vlastně někde jsem - dřív to bylo jen občas, teď je to na denním pořádku - vařím, než dojdu do lednice, špajzu (nemám je v kuchyni), pokud něco přetrhne myšlenku (včetně jiné mé vlastní myšlenky), tak najednou stojím, bezradně koukám, vím, že jsem něco chtěla, ale co? Takže nahodit ten zpětný chod...dřív těch podnětů muselo být víc nebo delší časový úsek, teď jakakákolv blbost, i to že okolo letí moucha
Všude seznamy, které v kritickou chvíli stejně nenajdu. Jsou dny, kdy se bojím sednout za volant.