Jediné, co můžeš udělat, je vyslechnout ji, pokud o to bude stát.

Paradoxně v takových případech více pomohou cizí než vlastní, kteří se musí vyrovnávat s tímtéž.

Ten rozhovor si ta máma stejně nebude za nějakou dobu pamatovat - toto období vytěsní (osobní zkušenost mých přátel)a zbyde jen ta strašná věc. Ale podporu potřebuje určitě - pokud to dá najevo, ale nevnucovat se - jen bych jí řekla, že jsem tu kdyby potřebovala třeba jen mluvit...