Unami, než vypustíš nějakou blbost z úst (do klávesnice), tak bys měla mít nejprve trochu povědomí o historii. Nevíme, jak to bylo v pravěku, ale co existuje, řekněme nějaká jakástakás kultura, děti nikdy nebyly přítomny přímo u porodu.
Vždycky to byla "ženská záležitost". Jednu dobu i veřejná, ale nikdy u toho nebyly děti. Marie Antoinetta a její královské příbuzné rodily veřejně, ale výsada být u porodu byla dána "vybraným lidem". Významným úředníkům, královské rodině...
Pro děti je důležité mít v rodičích jistotu. Do určitého věku jsou pro ně rodiče vším, vzorem, stabilitou...
Nikdy bych neničila dítěti jeho dětský svět jen pro svůj osobní pocit rodiné sounáležitosti.
Jedna věc je vědět, jak děti přicházejí na svět, jiná věc je to vidět na vlastní oči.
Malé dítě z toho může mít solidní trauma, protože nechápe, jen vidí, že maminka trpí. Trauma z toho může mít i větší dítě, které sice dokáže "chápat", ale vidět to je něco jiného. Nedovedu si představit, že mi syn kouká na frndu, jak z ní leze dítě.
Kolikrát přítomnost u porodu nezvládají dospělí lidi, jak někdo může něco takového udělat dítěti? A taky by mě zajímalo, kde se v některých lidech bere ten pocit "stmelení" Co to vlastně je? Jakože přítomnost dětí u porodu je zaručený způsob jak se nerozvést? Nebo jak vychovat v dětech "rodinné typy"? Účinek to může mít přesně opačný. Řekla bych, že je velká šance na to, že dítě bude mít pár bezesných nocí a v dospělosti zlost na rodiče, kteří mu připravili takový nehezký zážitek. Hlavně, že si matka užila hezký pocit "stmelení" rodiny.
U nás není běžné ukazovat svoje pohlavní orgány dětem. U sexu taky neasistují, proč by u porodu měly?