Protože vnímám jako paradox, že se na jednu stranu doporučuje, že výhrůžky sebevraždou se nemaj brát na lehkou váhu, ale na druhou stranu vlastně nemáš žádný páky, aby si ten člověk nechal odborně pomoct, když nechce. A do jaký míry je vlastně člověk za svoje blízký odpovědnej v tom smyslu, že by jim v tom měl/mohl zabránit?
Často se totiž objevuje, hlavně ve veřejných komentářích, pokud někdo takový zoufalý čin skutečně spáchá, názor, že "jak je možný, že jeho okolí nezasáhlo, nepomohlo mu". Toho se myslím zakladatelka bojí a bála bych se toho asi i já, v tomto případě někoho pokrevně spřízněného, ale nemilovaného ani ne tak o něho, ale o sebe a o případné výčitky okolí (protože kopnout si v tomto případě je velice snadný).
Takovouhle manipulaci (že někdo v podstatě zneužívá toho, že ho má ten druhej rád a nechce, aby se mu něco stalo)pokládám za jednu z nejzákeřnějších. Naštěstí
mám kliku na lidi a nikoho takového ve svém okolí nemám, takže nevím, jak bych reagovala, ale je možný, že bych se naštvala a řekla si v duchu "jestli chce, tak ať to udělá, jeho věc, já pro něj dělám dost a nenechám se od něj tlačit ke zdi, zvlášť když si sama sobě v koutku duše přiznám, že ho nemám nijak moc ráda a krom toho, že je to můj otec, by mi ani nijak nechyběl)