Syn (19) zjistil, že kolektivní sporty nemá rád (pozemní hokej) a že mu vyhovují ty individuální (karate a bouldering). V karate byl velmi šikovný, ale má k tomu i vysoký intelekt. proto se rozhodl nenastoupit kariéru vyhazovače (mistr světa by z něj asi nebyl), ale rozhodl se pro dráhu experimentálního fyzika. Vedl ale jako trenér děti; snad něco podobného najde i v Praze (jde tam studovat). Lezení a členství v Klubu cestovatelů ho vytáhlo do přírody - takže zrovna teď tahá svoji dívku po horách. Obecně pohyb potřebuje (běhá, posiluje).
Hudbu - nejdřív nenáviděl a brzy opustil (flétna v 1.třídě). V 15 si koupil basu a naučil se základy. Takže je schopen základně doprovodit.
Kroužek deskových her ho taky ovlivnil - dodnes si s námi rád zahraje (a rád vyhrává - naposledy nás podrtil v Zeměploše).
Keramika ho neovlivnila (alespoň ne tak, že by si chodil modelovat). I když na nižším gymplu vyráběl modely pro hru Warhammer a dnes si trochu přivydělává počítačovou grafikou
Účasti v diplomatických simulacích ho naučili prezentovat.

CCa do 5.třídy jsem mu kroužky navrhovala já. Na gymplu už věděl, co chce. Nebránila jsem mu nikdy v ničem. Jen jsem apelovala na to, aby neflákal školu (obzvlášť v sekundě, kdy měl dvě čtyřky).