K tvému dotazu na pravidelné hraní na nástroj:

- má dcera (teda je zatím studentka, ale rozhodně se neplánuje hudbou živit) hraje na klavír, stále i na ZUŠ, učí se na varhany. Už dávno cvičí zcela dobrovolně a jako dítě jsem ji teda popostrkovala, většinou před předehrávkami, protože když neuměla, byla děsně vystresovaná. Nikdy ale nechtěla klavíru nechat. Já sama hraju na kytaru nebo na klavír jednou za měsíc, ale hraju. Obě chodíme na sborový zpěv. Starší hrála jako dítě na flétnu, nechala toho, ale později různě zpívala, zpěv miluje a je za flétnu celkem vděčná (kvůli orientaci v notách).

- má nejlepší kamarádka má manžela amatérského hudebníka, na kytaru hraje a zpívá doma pravidelně, chodí taky do sboru. Živí se zcela jinak. Jedna z jejich dcer taky hraje často (nikdy nechodila do ZUŠ), teď dostala elektrickou kytaru.

- ve farnosti máme cca 4 lidi schopné hrát na varhany. Ani jeden z nich hudbu nevystudoval a ani jeden se jí neživí. Jsou z různých rodin Dále tam je několik lidí hrajících na kytaru, jedna paní na příčnou flétnu (učí na VŠ něco zcela jiného, konzervatoř nestudovala), jeden z varhaníků hraje na housle, druhý na basu a harmoniku (ale ten se teda hudbě věnuje i výdělečně, ačkoliv ho primárně rozhodně neživí).... Když jsem to tak počítala, tak asi třetina rodin ve farnosti má někoho, kdo na nějaký nástroj běžně hraje, ač konzervatoř nestudoval a živí se jinými věcmi. A to neuvažuji ty, co chodí jen na sborový zpěv.

- v domě (což je možná průměrnější vzorek) se ze šesti partají pravidelně ozývá aktivně provozovaná hudba ze dvou - od nás a od sousedů, kde hraje tatínek na bicí (hudbou se neživí); + z jedné rodiny chodí už dospělá dcera na hodiny zpěvu a doma zpívá.

Tak nevím. Mně to domácí muzicírování připadá naprosto běžné.