Jarmilko,
nevím, jestli to je věc "důvěřivosti".
Já jsem taky tahala domů kdekoho - jednou mne ti mládenci, co jsem je nechala přespat jako výraz díků okradli - najezdila jsem tisíce kilometrů stopem, sama vlezla do desítek "cizích" bytů. Nejsem nijak extra důvěřivá, jen nejsem podezíravá a nepodsouvám každýmu nějaký špatný úmysl, i když je mi jasný, že ho část lidí může mít a má. Měla jsem samozřejmě negativní zážitky, ale nevyvozovala jsem z nich nikdy nic obecnýho. Nevěřím na kolektivní vinu, rozhodně tedy ne v tomhle. Mně přijde, že brát všechny lidi kolem sebe automaticky jako nepřátele musí být dost stresující a že je to smutnej a hodně "redukovanej" život.