Teď a v téhle době nemám a nebudu mít žádný důvod. Ale obecně si to umím představit, že se stanu jak katoličkou, tak evangeličkou, tak muslimkou... (samozřejmě opět s tím, že být muslimkou může znamenat hodně rozdílné věci).

Umím si to představit, víru v Boha chápu, jako určitě pojetí, které hodně závisí na člověku samém než, že by bylo dáno určitou doktrínou. Prostě krásné prvky, lze najít v katolickém vyznání, v evangelickém a věřím, že i v Koránu, prostě to tak je. A stejně tak bohužel shledávám věci, které se mi nelíbí a pro něž jsem se nestala katoličkou (vadí mi katolická církev, podle mne v podstatě totalitní instituce, která může fungovat dobře, ale také snadno velice špatně).
Osobně mě neoslovuje judaiusmus, ale třeba i to by mne oslovilo, např. kdyby ho vyznával manžel a jeho rodina, byla by to pěkná součást života širší i užší rodiny, v níž bych byla ráda a součást kultury, v níž bych dlouhodobě žila... i to by bylo asi možné.