Slupko,
ano, teď jsem to chtěla psát Kudle. Ačkoli se nehádám (ve smyslu neřveme po sobě, neurážíme se apod.) ani s kamarády, ani s manželem, tak spory samozřejmě existují, byť probíhají méně emotivně, než jak si to Kudla zřejmě představuje. Co si tak z poslední doby pamatuji, trochu jsme "umyli nohy" kamarádovi, co se přiznal, že ze zoufalství nad politickou situací jednou volil komunisty. A nebylo k tomu třeba ani nijak zvyšovat hlas.
Tento typ "sporů" - a ani nemusí jít o tak "závažnou" věc jako je politika - je mezi přáteli běžný a nijak nenarušuje podstatu a pevnost přátelství.
Další věc je "hodnocení" - ne, nebavím se s kamarádkami o tom, jestli jsou partneři jiných žen "sexy", ale konstatovat, že si Maruška našla pěknýho chlapa nebo že ten od Anduly má takovej divnej pohled nebo srandovní chůzi rovněž pokládám za běžné. Neberu to jako urážku, ani jako "pomlouvání za zády", je to banální plácání, protože kamarádi se tak nějak obecně baví o všem, co jim slina na jazyk přinese. Opravdu to nemá nic společného s tím, že bychom je posuzovali jako "sexuální objekty". A stejně tak beru za normální zmínit se v hovoru o tom, že Růža v poslední době přibrala/zhubla, že jí předchozí barva vlasů slušela líp... a je fuk, jestli u toho Růža je nebo ne. Konverzace mezi muži pak probíhá velmi podobně, ne-li totožně.
Myslím, že takto to probíhá u naprosté většiny lidí, a pokud v Kudlině vesmíru nikoli, je to rarita hodná zaznamenání v historických análech.