U tohohle mě napadá "tyhle starosti a kuvajtskou naftu".
To aby se člověk skoro bál někomu něco zadarmo nabídnout, aby ho neurazil.
Vzhledem k tomu, jak různorodě to lidi pojímaj, tak považuju za kontraproduktivní předpokládat, že dárce to určitě myslel špatně.
Pokud o jím darovanou věc nestojím, tak ji s díky odmítnu a přiznám mu výhodu pochybnosti, že to myslel dobře (moc děkujeme, že jste nám nabídli oblečení, ale my momentálně máme přecpaný skříně takže si to bohužel vzít nemůžem)
Mutýrovat si hlavu s tím, že mě určitě chtěl urazit a je úplnej debil, když mi chtěl DÁT (ne PRODAT) věc, která není úplně podle mýho gusta, PROČ? Proč se zbytečně nalaďovat proti dárci, kterej nás s největší pravděpodobností nechtěl urazit, jen třeba neodhadnul, co by nám přišlo vhod?