Mám celkem malou potřebu se svěřovat. Někdy zajdeme do hlubokých detailů v nějaké diskuzi se sestrou, protože jí to vykecávání baví, na rozdíl třeba od manžela, kterého to většinou nebaví. Kdyby se jednalo o závažnou záležitost, ve které bych potřebovala poradit, tak se svěřím tátovi, my máme na věci stejný názor a jeho rady mi sednou. Kamarádkám se nesvěřuji s věcmi, které by nesměly "jít dál." Takže když něco vykecají, je to OK.