Ano, mám velkou potřebu sdílet své pocity, hlavně proto, že mám dlouhodobě hodně starostí. Povídáním si o tom si to tak nějak zažiju a líp se pak s tím smiřuji, je to taková psychoterapie. Taky se v běžném provozu málo stýkám s někým jiným, než s rodinou, takže když už s kamarádkou, tak probíráme hodně a douho i ty intimní věci. Tajemství jsem přestala v dopělosti mít, tak nevím....
A pracovní starosti nejlíp probírám s kolegyněmi ( i bývalými), i když nejsme na sobě pracovně závislé, nejlíp si v tom porozumíme a podpoříme se, rodina zase naopak vůbc nemá představu a moc je to nezajímá.