víc by mi vadilo, kdyby o mně mluvili v mé přítomnosti, jako bych tam nebyla

lidé jsou tak prostě nastaveni, drbe každý a kdo říká že ne, ten kecá
pomluvy teda ráda nemám a ze zásady je nešířím, ale v rámci nejbližších prostě o sobě navzájem mluvíme, stejně jako když se sejdu s bývalou spolužačkou, řekneme si navzájem co víme o dalších spolužácích, jak se mají, co dělají, nic špatného na tom nevidím
a vzhledem k tomu, že jsem vyrostla na vsi, naučila jsem se smířit s tím, že než dojdu ze školy domů, ví máma nejen co bylo ve škole, jaké jsem dostala známky, ale i to že jsem se poprala se spolužákem a nedojedla polévku