Libiku,

já sama bych to slovo použila jen tehdy, kdybych se cítila žlučovitě, a častěji jsem to slyšela žlučovitě než laskavě, holt vlastní stín nepřekročíš a podle sebe soudím tebe.

Prostě mi nepřijde i zdvořilý ani vhodný vyjadřovat se o něčem, co má někdo z mých přátel rád, tímto způsobem. Zvlášť když to nepřekročí únosnou míru (předpokládám, že se nesnažíš evangelizovat celý svý okolí).

A přijde mi legrační, jak se teď všichni začali předhánět v tom, že jim vůbec, ale ani trošku, nezáleží na tom, jestli a jak o nich kamarádi v jejich nepřítomnosti mluvěj, a že ten, kdo by to případně řešil nebo mu některý věci vadily, je divnej