Máme to úplně stejně a mnohokrát jsem přemýšlela, jak nějakou hospodářskou politiku dětem nastavit a nic jsem nevymyslela. Těžko někomu vnucovat nějaké požitky, které nechce. Kdyby děti toužily po něčem nadstandartním ve smyslu z mého pohledu zbytečném a předraženém, tak s nima budu o tom diskutovat, ale jak říkám, nechtějí, nemají tu potřebu.


A vůbec to není o blahobytu a rozežranosti, nebo jak tady někdo psal, že by stálo za zváženou děti přiškrtit. I zajištěný člověk může žít "skromně". Vztah k movitým věcem beru jako vnitřní nastavení. Já taky žiju s pocitem, že peníze až tak nepotřebuji a byla jsem spokojená i v dobách, kdy jsme z výplaty za měsíc ušetřili akorát na jedny dětské boty.