Monty, já velmi ráda vzpomínám na svůj darovací vývoj, když mi kdysi bratranec řek, že nechodí Ježíšek(7 let), strávila jsem ve vesnickém koloniále fascinující hodiny při zvažování, které živé květy mamince koupím, konvalinky zelené - růže růžové, no těžký to bylo
Určitě je nepotřebovala.
No a od živých květů jsem se postupně vypracovala do fáze, kdy se cítím sociálně způsobilá bez nějakých trapných pocitů na straně dárce i obdarovaného se se situací obstojně vypořádat.(po dnešku teda nevím, co koupit tobě)
Pokládám cit pro dar za součást koexistence s lidma.

Šampony (zvonečky s nápisem "nejlepší maminka", sněžítka a swarovského srdíčka ..)od dítěte dostávám ráda, je to proces a vzpomíná se na to, ve 30 mi to nekoupí..

Ale respekt, že to máte jinak, u nás frčí dobře zabalená překvápka a hóoodně balíčků.