Taky jsem v dětství plakala a vztekala se, když mi něco nešlo. Jenže mně nešlo nic (myslím sport, ve škole mi to šlo naopak samo). Když jsem chtěla dělat cokoliv, musela jsem se (a musím pořád) dost snažit, abych byla aspoň průměrná. Ale naučilo mě to zabrat, když je třeba a časem i nesrovnávat se s ostatními. Běhám velmi pomalu, ale běhám. Plavu taktéž pomalu a určitě ne perfektně, ale vydechuju do vody a dělá mi to dobře.

Takže za mě - zkus mu pomoct s tím, jak na to. Dala bych tomu chvíli čas, pokud by nenastal pokrok, zkusila bych jinou činnost.