Je mi podobně jako Tobě a o dalším dítku už bych vůbec nepřemýšlela. Jsem vděčná za to, že mám dvě zdravé děti a hlavně dvě děti již odrostlé a můžeme podnikat výlety... bez ohledu na mrňousky. Starší holka měla vcelku těžký náběh do puberty a nevím nevím, jak bych tohle zvládala jako cca padesátiletá babička. Sama na sobě cítím, že už na tom nejsem jako před devíti lety, kdy jsem byla výrazně více mladá, teď se mi objevují zdr. problémy, které jsem opravdu dříve neměla; vloni operace kolene, dnes prvně v životě nějak divně zablokovaný krk (auííí, snad to povolí), chodím sledovat štítku... stárnu no
Navíc je pro mě úleva i to, že za pár let si již budu moci hledat práci bez ohledu na děti, jak já, tak manžel (i když manžel tohle moc neřeší). Zatím stále na děti (13., 8) brát ohledy při volbě práce musím/chci.
Moje kamarádka měla první dítě po umělém oplodnění v téměř 39. letech a teď v téměř čtyřiceti chystají hromadu pěněz na druhé dítě (opět bude přes umělé oplodnění). Když čtu její maily, jak těžko snáší nevyspání... přitom má "za zadkem" babičku... docela nad jejich činy kroutím hlavou. Na jednu stranu ji/je chápu; na druhou je "obdivuji".