Když mi bylo čtyřicet a dětem 11 a 8, moc jsme o tom uvažovali. Už jsme byli i nakloněni tomu do toho jít. Oba. Pak starší vážně onemocněl, mě vynechala MS a byla jsem na zhroucení. Se starším jsem byla po nemocnicích, do toho si myslela, že jsem těhotná. No, nebyla jsem, bylo to ze stresu. A mě se velmi ulevilo. V tu chvíli jsme si s manželem řekli, že končíme a byli vlastně rádi, že budou jen Ti dva a my oba při smyslech.

Zpětně, po 3 letech, toho rozhodnutí zůstat u 2 nelituji. Starší není zcela OK, děti šly do puberty a starostí valem přibylo.

Miminko si nakonec pořídil švagr, takže si užíváme u nich a stačí nám to.