Předesílám, že jdu upustit páru. Jsem si vědoma toho, že existují milióny horších situací, ale momentálně řeším tu svou a jsem naštvaná.
Taky vás někoho tak drtí rýmy a kašle u dětí, kdy nelitujete drobečky, protože jim v podstatě skoro nic není (jsou aktivní, veselí, pažraví), ale sebe, protože dítě do školky nevezmou?

Tři děti. Desetiletá odmalička astmatik, až do 3. třídy každý měsíc týden doma. Pak naštěstí zlom v necelých 9 letech a doma kvůli dráždivému kašli zůstává už jen párkrát do roka (a zvládla by u toho být sama). Prostřední nemocný skoro nebývá (zaplať PB). Nejmladší jde, zdá se, ve stopách nejstarší. Od června počtvrté s rýmou a kašlem doma. Sotva dobrala ATB na streptokoka a jednou šla do školky, vzbudila se zase s rýmou a kašlem. Bez teploty, veselá, s chutí k jídlu i dělání blbin, ale skrz zdravotní filtr by neprošla. Po 9 dnech OČRu a pár dnech dovolené potřebuju jít zítra do práce. A v pondělí na pracovní pohovor. Manžel už pár dní na OČR byl, dovolenou už si taky plácal. Další hlídání v rodině prakticky není.
Sedím tu a nevím, jestli jsem víc otrávená nebo naštvaná. Zjišťuju, že práce z domova by bývala pro mě byla lepším řešením než práce mezi lidmi, kdy nemám možnost home office. A to jsem se tak těšila po létech zase mezi lidi a na stabilní práci (byť tedy ne zrovna dobře placenou, ale aspoň nějaký start po létech doma). Sakra! Přemýšlím, jestli zavolat do nějaké agentury (a dávat za celodenní hlídání víc než momentálně za den vydělám), nebo zkusit napsat na nástěnku dole ve vchodě, že hledám paní na hlídání dítěte v době nemoci (a doufat, že se domluvíme na nižší ceně než bych platila agenturní chůvě), nebo práci vzdát s tím, že budu v domácnosti a budu si muset platit zdravotní a sociální sama.
Nudle a kašlíky mě neštvou. Přímo mě s***u. Teď vidím, že jsem si radši měla budovat klientelu a být kopík (copywriter) na plný úvazek. A dál pracovat o samotě doma. Pracovat můžu a času mám dost. I s unudlaným a pokašlávajícím dítětem za zadkem.
Mám vztek na viry. Když jsem byla malá, rýma a kašel byly za týden pryč. Teď nejsou. Nebo se rychle vracejí. A taky vztek na sebe. Že nejsem schopnější a už dávno nezávislá na příjmech z vlastnoručně odvedené práce.
Jak kdo řešíte časté lehčí nemoci u dětí, když nemáte v rodině hlídání? Platíte agentuře, našli jste hlídací sousedku, opustili práci a hledali něco na doma...?
Díky za zkušenosti a za pochopení
P.S. - Jo, vím, že jsem mohla mít daleko horší starosti (mohlo se mi třeba narodit postižené dítě s potřebou péče 24/7) a že tohle je banalita. Je. Ale 100x nic...