To jsem mela doma taky - jedno dite, co se smalo a smeje uplne na kazdyho, takovy to dite pohodar a druhy dite kakabus. Kazdyho kadrovala pohledem a usmev zadnej. Ted ji je 7 a smat se umi, nicmene usmevy stale setri, kdezto syn prakticky nema ani jedinou fotku, kde by se nesmal i na momentce.
Taky mam mentalne a i fyzicky postizeneho bratra, tak jsem deti taky sledovala /ja teda hlavne pohyb, kdyz se syn v pul roce nepretacel, mazala jsem na Vojtovku/. Ale v tehotenstvi jsem si je nechala geneticky vysetrit a brachu taky /u nej se zjistilo, ze to geneticky nema podmineny, mohl za to pouze porod/, tak jsem byla klidnejsi.