Bouřko, mě samozřejmě také časem přestalo bavit ty slabikující děti poslouchat. Taková věc je zajímavá na chvíli Naštěstí jsem narazila na osvícenou paní učitelku, jak ráda vzpomínám, a ta mě posadila do poslední lavice a dala mi velkou knihu pohádek B. Němcové, abych si tam četla. Já jsem tedy tu knihu měla doma a uměla jsem ji už nazpaměť, ale byla jsem paní učitelce vděčná za snahu i tak